Původně jsme měli na horský přejezd ze Seninky na Munu vyrazit už před rokem, ale protože jsme nakonec s ¥em zbyli jen dva, podnikli jsme místo toho podobný přejezd do Rýmařova. Ten byl sice nakonec možná náročnější, ale za to neodpovídal původnímu plánu - a tak jsme čekali další rok. Náš čas přišel o víkendu 26. až 28. ledna 2018.
Honzovou zasloužilo Felicií jsme v pátek večer zamířili z Brna na sever, do sevřeného údolí, kde Tomášovu chatu v Nové Senince pokrývala slušná vrstva sněhu. tady, na jižní straně Králického Sněžníku nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo být sněhu málo.
Po přespání v nové útulné ložnici jsme v sobotu ráno vyrazili vzhůru na hřeben a k chatě Paprsek, kde jsme mezi několika stovkami běžkařů potkali také zvláštní skupinu oděnou v historických kostýmech. Po povinných borůvkových knedlících a dobrovolném boršči vedla naše další cesta „běžkařským obchvatem Petříkova“ k železniční zastávce na Ramzové a již za soumraku přes Vražedný potok pod Obří skály. Tady jsme pocítili obrovský rozdíl mezi přeplněným hřebenem okolo Paprsku a tichými, ponurými lesy na severní straně hřebene. Padla tma a my jsme nad srázy hledali, kam složit hlavu. Nakonec jsme spočinuli v turistickém přístřešku pod Javoříkem.
V noci roztál prakticky všechen sníh, kterého je na severní straně hor stejně vždycky méně a tak jsme v neděli vyrazili přes Adolfovice na protější stranu údolí Bělé s hořkou lítostí pěšky, s běžkami uvázanými na batozích. Po krásných vrstevnicovkách, kde by běžky jely snad samy, jsme obtěžkáni dorazili až na Rejvíz a po obědě v útulné krčmě pak táhlým klesáním na Munu, kde jsme byli letos poprvé. Základna SPJF přežila zimu bez újmy, a tak jsme mohli s klidným srdcem pokračovat do Mikulovic a se dvěma přestupy zpátky do Seninky a již pozdě za tmy domů.
 | | Nejspolehlivější parťáci: ¥ a Tomáš při sobotní snídani. |
|
 | | Výstup na Paprsek vypadal jako skutečný zimní přejezd hor. Sněhu bylo plno a jen mírně do něj mrholilo. |
|
 | | Na hřebenovce pod Stolcem jsme se svezli po urolbované běžkařské dálnici. |
|
 | | Pod touto cedulkou jsme ve všeobecném napětí vyčkávali v doslova dusné atmosféře přeplněné horské chaty Paprsek na výsledek prezidentské volby, ve které těsně zvítězil Miloš Zeman. |
|
 | | Když se výjímečně protrhla mlha, mohli jsme v hloubce pod sebou spatřit Adamovské údolí. |
|
 | | Na nádraží v Ramzové čekala za soumraku na vlak do Šumperka snad stovka běžkařů. My jsme ale pokračovali dál. |
|
 | | Vlaku, který se vyšplhal nahoru Slezským Semmeringem, jsme v Ramzové jenom zamávali. |
|
 | | Večer jsme strávili u ohně, noc v přístřešku pod Javoříkem. Nad ránem přišla obleva, foukal vítr a v lese ze stromů pršelo tak, že jsme byli náramně vděční za kus střechy nad hlavou. |
|
 | | Naše nocoviště v šedivém nedělním ránu. Čeká nás dalších 30 km na cestě, tentokrát s běžkami na batohu. |
|
 | | Nad Adolfovicemi se nám zdálo, jako by už do Jeseníků chtělo přijít jaro. |
|
 | | Jeden z mnoha desítek řopíků, které uzavírají údolí Bělé v pruhu mezi Keprníkem a Rejvízem. Tady jsme se konečně nasnídali. |
|
 | | Noční větry bývají nebezpečné. Cestou jsme míjeli poměrně dost vývratů, zlomených kmenů a strhaných větví. |
|
 | | Neobvyklé setkání jsme zažili na Opské spojce, kde nad krajinu vykukoval mobilní vysílač pro mobilní telefony, napájený přistaveným vojenským agregátem. Původně jsme mysleli, že jde o náhradu za větrem poškozený vysílač. |
|
 | | Z cedule u směrové antény opodál jsme však zjistili, že jde o vojenskou infrastrukturu pro zimní závod Winter Survival. Usoudili jsme, že podobný přechod, který mají za úkol vojáci, zvládneme i bez vysílače. Snad aspoň nebudeme muset zachraňovat zraněné. |
|
 | | A jsme tady. Na Muně jsme se příliš neohřáli - když jsme po dvou dnech dorazili na místo, zbývalo do odjezdu vlaku 45 minut. |
|
 | | V Jeseníku jsme přestoupili na vlak do Hanušovic a tam ještě jednou na vlak do Starého města, odkud vzal kluky do Seninky k autu Tomášův známý, kterého jsme náhodou potkali. |
|
|
